Vždycky jsem moc ráda četla. Nebývala to žádná filozofická literatura, ale byla jsem schopná číst celou noc, jenom abych se dozvěděla jak to dopadne a celou noc jsem udržela pozornost. Postupně jsem čtení knih omezila a četla jsem univerzitní skripta. Pozornost byla pořád super, spolu s mojí pamětí a pohotovostí nebylo nikdy třeba se nějak extra připravovat, stačilo chodit na přednášky a pak si před zkouškou materiály přečíst. Po škole jsem četla knihy málo, vedly internetové články. V posledních měsících se snažím číst víc. A zjistila jsem hroznou věc. Pozornost je fuč. Nejlépe se to projevilo při Platónově Faidonu.
Jeden z prvních dialogů je:
„A kdo tam byli, Faidone, přítomni?“
„Ze zdejších tam byl Apollodoros a Kritobulos a jeho otec a ještě Hermogenes a Epigenes a Aischines a Antisthenes; pak tam byl i Ktesippos z Paianie a Menexenos a ještě někteří jiní ze zdejších lidí.“
„A byli přítomni i někteří cizinci?“
„Ano. Simmias z Theb a Kebes a Faidondes z Megar Eukleides a Terpsion.“
„A což Aristippos a Kleombrotos, ti tam byli?“
„Ne, ti prý byli na Aigině.“
A tak si čtu ta jména a hlavou mi jede:
„Má Roník dost vody? Štěká, že?“
Aischnies… „No kdoví, jestli už mi odepsali kvůli té reklamace.“
Antithenes… „A co ta chata? Kde to vlastně jedeme?“
Ktesippos… „Co? Kdo že tam vlastně všechno byl?“
A tak čtu znovu, problém se částečně opakuje. Je to digitální demence? Stáří? Obojí, minimálně začínající. A protože chci najít svoji ztracenou soustředěnost, čtu zase. Jde to ztěžka, jsem zděšená. Co s tím?
Rozhodla jsem se, že:
- Budu více číst knihy.
- Méně času budu trávit na internetu.
- Když začnu něco dělat, tak to dodělám, i kdyby se mi už něchtělo.
- Když budu dělat nějakou práci, nebudu přeskakovat k jiné.
- Budu cíleně dělat věci, kde je potřeba trpělivost.
A jak to jde? Blbě. Knížky čtu pořád málo. Čas bloumání na internetu jsem trochu omezila, ale zato hledám kvůli rekonstrukce více jiných věcí. Když se mi něco nechce dělat, tak to nedělám. Co jsem ale splnila jsou body 4 a 5. tmelím okna? Tak u toho jsem tak dlouho, dokud to není fakt pěkné. Trpělivost se zvětšuje, myšlenky méně utíkají bůhvíkam. Věřím, že brzy se dopracuju i k návratu k většímu čtení než jsou internetové články. A taky, že si opravím flitry na sukni. Snad 100 se jich vypáralo. Brrrr. Ale kdo chce být pěkný, musí si filtry přišít, že?