Začal nám nový rok, což s sebou nese ze všech koutů se linoucí přání k šťastnému, úspěšnému a bohatému začátku dalšího roku. Jako by se něco v životě změnilo a všechno začínalo znovu. Začíná? Já myslím, že jo. Přestože noc z 31. prosince na 1. ledna je (krom téměr povinné party a ohňostrojů), stejná jako ostatní, je symbolická. Můžeme se vzdát loňských křivd a bolístek, zkusit je napravit nebo jen postoupit na cestě stát se lepšími. V čemkoliv – v komunikaci, odpouštění, plánování… ve zlepšení sebe sama. S někým loni cosi nevyšlo, pokazilo to vztahy a stojí to za nápravu? Je jednodušší udělat první krok k nápravě právě na Silvestra. Něco přece končí. Ono reálně nekončí nic a nejspíše by nový rok mohl klidně stejně dobře začínat 2. ledna nebo 9. září, kdyby o tom tak kdysi někdo rozhodl, ale ta myšlenka, že něco končí a něco nového začíná, hýbe myslí.
Předsevzetí o hubnutí a nalezení prince na bílém koni většinou nefungují. Kdo doteď necvičil, málokdy začne úderem gongu o půlnoci toužit po cvičení nebo konzumaci tofu s klíčky, protože je zdravé a je to skoro maso. Kdyby člověk opravdu chtěl, mohl začít i včera, na Štědrý den nebo kdykoliv jindy. Kompletní změna mysli se neděje ze dne na den. Proto nejspíš taky většina předsevzetí končí koncem ledna zapomenutá a nebo jsou zdrojem zloby na sebe sama. „Zase žeru a přitom jsem chtěla cvičit a hubnout!“
Jaká předsevzetí jsou splnitelná? Myslím, že ta jednorázová. Ideální předsevzetí je podle mě takové, které nevyžaduje moc životních změn a zároveň má efekt. Proč třeba nenapsat kamarádce, kterou jste dlouho neviděli? Co si předsevzít, že až se příště kamarádka ozve, tak místo planých slibů „Až jednou bude trocha času/až bude syn větší/až budeme bydlet…“ prostě navrhnete termín? Pomáhá to jednak v komunikaci, řeší se opravdové věci a ne virtuální, – možná, jednou, někdy a tak si máte více co říct. No a taky to pomáhá vztahům, kamardka ví, že ji fakt chcete vidět a ne že se blbě vymlouváte. A co důležitějšího než vztahy máme? Upřímně chce být úplně sám na světě jen opravdu málokdo.
Mé předsevzetí tak je být v komunikaci přímější, nedělat plané naděje a sliby a být milejší. Jen tak napsat kolegyni starající se o nemocnou maminku, ať to dobře dopadne a nemoci nakopou zadek. Zavolat babičce jak se má. Plánovat konkrétně a ne odkládat na svatého Dindy.
Tak ať se Vaše předsevzetí povede splnit a rok 2019 je plný štěstí a radosti ze života!