Taky to znáte? Jste v práci, je sluníčko. Máte dovolenou, prší. Já to mám furt. Začalo to asi v mých 16 letech, kdy jsem se chtěla jet koupat na Hlučínské jezero. Bylo parno, 30 °C, sluníčko, překrásná předpověď slibovala tohle počasí na celý víkend. Cesta autobusem do Hlučína byla okolo 30 minut, pohoda. Nějaká smůla ale zajistila, že autobus měl v půlce cesty poruchu a vysadil cestující kdesi u kostela na půl cesty k cíli. Další autobus přispěchal na pomoc za hodinu. Začalo se trošku smrákat, ale teplo bylo pořád. Vystoupili jsme na nádraží v Hlučíně a vydali se k jezeru, je to asi 500 m. Zničeho nic v půlce cesty začal brutální liják. V místě, kde bylo daleko na všechny strany. Nejdříve mi to vadilo, pak jsem se začala schválně brodit v kalužích. Začlo být pěkně zima a hledali jsme hospodu, kde by nám udělali kafe. Protože ale kvůli bouřky nešla elektřina, dostali jsme minerálku. Vlivem několika zatopených podjezdů jel autobus oklikou. Celou tu dobu jsem měla v kapse Nokii 3310, přežila, ale vlhkem přišla o displej. Po uschnutí ale bylo možné ji dál po paměti ovládat i telefonovat.
No a tohle se opakovalo každý druhý výlet. Pak byl pár let klid a naopak na každý výlet bylo sluníčko a počasí jako na objednávku, takže bylo možné bez omezení lozit v lomech, po skalách a všude.
Před nedávnem nastalo zase období temna nebo spíše mokra. Naplánovali jsme dovolenou u kamarádky v Německu. Plán byl jít jeden den do Mnichova, koupat se v jezeře kousek od domu, vylézt na skálu, kde je místní klášter a chodit po Alpách. Týden předem bylo sluníčko. A týden po taky. Mezitím bylo 10 °C a déšť. Jen jeden den bylo sluníčko. Rozhodli jsme se, že navštívíme Neuschwanstein, překrásný zámek postavený Ludvíkem Bavorem. Počasí bylo skvělé. Neuschwanstein byl toho dne bohužel vyprodán, takže jsme se nepodívali dovnitř a zvenku bylo lešení. Tak co – půjdeme na lodičky a projedeme se po jezeře. Ech. Právě dnes jsou lodičky uzavřené pro veřejnost. No tak co kdybychom lanovkou vyjeli támhle na kopec a prošli se po vrcholcích? Ale to je smůla, lanovku před 15 minutami uzavřeli. Stejně nám to ale nezkazili – večer jsme šli na procházku do Herrschingu a na břehu jezera sledovali kačeny a západ slunce.
Je škoda, že tenhle průběh mají všechny naše dovolené. Ať jedeme kdekoliv, musí celý týden pršet, když náhodou neprší, tak je zavřeno a když není ani zavřeno, což je vrchol divnosti, tak na tom cílovém místě musí být aspoň lešení. Ale jistotou je déšť. Před ani po dovolené nic než sluníčko. Když jsme byli letos na Slovensku, taky pršelo a bylo zavřeno, nejsem si ale jistá lešením… Celý týden bylo kolem 10 °C (moje oblíbená teplota). A přesto jsme navštívili medvědí jeskyně, hrady a zámky a nenechali si to úplně zkazit.
Aby toho nebylo málo, loni jsem byla v Tel Avivu. Když jsem se první ráno probudila, od moře bylo vidět tmavé nebe a světlo bylo takové podivné. Říkala jsem si, že to tu tak asi mají ale pak jsem zjistila, že prší. David, náš místní průvodce pak říkal, že je skvělé, že v noci pršelo, prší tady opravdu málo, dnes je to po roce poprvé!
Jenom řekněte, kdo se může pochlubit tím, že v Tel Avivu zažil déšť? Je tam jednou za rok a zrovna se trefí do 3 dnů, kdy tam jsem já. Vždyť je to fajn. Navíc jde chodit i v dešti a aspoň nejsou všude lidi, vždycky si najdu něco dobrého. Já se totiž nenechám přinutit ani znechutit počasím! Déšť je fajn!
