Dnešní příspěvek bude smutný a vzpomínkový.
Když se podívám co se děje většině mých přátel v reálném i virtuálním životě, vidím okolo samý úspěch. Ten byl v Americe, tamhle těm kamarádům se narodilo dítě, tamhle ti mají dvojčata, tihle vyhráli ve sportce. Život ale nemá jenom tyhle veselé stránky, ty smutné si schováváme pro sebe a nechlubíme se jimi. Třeba příběhy o tom, jak je někdo nemocný a nebo kdo nám zemřel.
Mi zemřel dědeček. Je to už 15 let a přesto na něj často myslím. Byl to nejlepší dědeček a zemřel mi ze všech nejdřív. Ne, že by ostatní dědečci (měla jsem celkem 3, heč!) byli nějací špatní, ale dědeček Vašek mi k srdci přirostl nejvíc. Byl to moc milý člověk, vždycky připravený rodině pomoci a udělat pro ni cokoliv. Přestože jsme od sebe bydleli asi 400 m, psali jsme si dopisy a některé z nich ještě mám. Psali jsme si v době, kdy jsme byli oba nemocní. Dědeček po infarktu a já shruba 7 letá s nějakou dětskou nemocí. Posílala jsem dědečkovi obrázky, z dopisů vím , že se mu moc líbila bílá ovečka. Chodívali jsme spolu na procházky do přírody, dívat se na jeho včely, někdy jsme jeli do vedlejší vesnice na nákup.
Naposledy jsme byli takhle na výletě v Brušperku, objednali jsme si kávové lžičky s dlouhou rukojetí, za týden do prodejny přijdou, říkala paní prodavačka. Dědeček to nestihl. Zemřel hned druhý den u svého včelína, prakticky babičce v náruči. Bylo mu jenom 69 let. Srdeční nemoc ho trápila celých 10 let, ale i tak byl dědeček aktivní a aspoň v očích dítěte nepodléhal splínům a byl veselý. Vždycky, když jsme se viděli, pozdravil mě: „Ahoj Dáši!“ A pak najednou přišla ta zpráva, že už to nikdy neuslyším.
Víte, že průměrná délka života se prodlužuje, ale průměrná délka aktivního života zůstává stejná? Bylo by lepší, aby žil dědeček déle? Říkám si, že rozhodně. Jenže, co když by byl průběh jeho dalšího života podobný jako u babičky?
Babička byla vždycky aktivní paní, starající se o svoji rodinu. Neustále něco vařila a pekla. Chci knedlíky na páře plněné borůvkami? No tak jo. Chci závin? No tak jo. Chci Honzovy buchty? Tady jsou. Po dědečkově smrti se hodně trápila ale nakonec byla schopná žít i když přišla o životního partnera. Jak stárla, přestěhovala se k mým rodičům, aby se nemusela starat o celý dům a měla lepší péči. Postupně se zdravotní stav zhoršil a musela jít na operaci srdce. Všichni jsme si moc přáli, aby operace dopadla dobře a babička byla zase v pohodě. Operace se povedla, jako by při ní ale z babičky vysáli všechen život. Orgány fungovaly, ale ona začala být úplně apatická, potřebovala náročnější péči a časem byla i dezorientovaná. V noci se chodila rodičů zeptat, jestli jde dneska do práce a budila je, neuměla se okoupat ani sama najíst. Kdykoliv jsme v té době přijeli za rodiči na návštěvu, klimbali v obýváku a vypadali zničeně, byli podráždění a naštvaní. Babička bezduše seděla na posteli. Když babička zemřela, nikdo si už neříkal, že tady ještě mohla být. Jakkoliv to zní strašně. Její smrt byla vysvobozením pro všechny, ani u ní se o nějakém životním štěstí nedalo v posledním půl roce života mluvit.
A tak si říkám, má prodlužování života za každou cenu smysl? Odpovím si z vlastní zkušenosti: nemá. Někdy je lepší umřít dřív, šokovat příbuzné a mít konec života rychlý a bez trápení. Jenže kdo si u svých příbuzných řekne, že babička na tu operaci nemusí chodit, protože pak jí bude stejně blbě a bude se v lepším případě půl roku trápit? Nikdo. Taky si říkám, že můj dědeček měl ještě na operaci jít a mohl žít déle. Mohli jsme vyzvednout lžičky, dát si spolu zmrzlinu a doma meltu, mohla jsem být starší a naučit se včelařit. A taky to mohlo být tak, že by se dědeček po operaci srdce trápil úplně stejně jako babička. A tohle chtít by ode mě bylo sobecké. Na dlouhých úmrtích existuje jediná výhoda a to příprava pozůstalých. Postupně si zvyknou, že stav je vážný a nakonec s nimi ta smrt zas tolik nehne. A to je hnusné.
Žijme tedy tak, abychom si na konci mohli říct, že jsme my sami i s našimi milými stihli co jsme chtěli a že nic nemělo být jinak. Nejhorší jsou totiž výčitky, že něco jinak být mělo.