Protože každá holka musí jít s kamarádkami na film Barbie, byla v kině i Liška. Ve správném růžovém outfitu, samozřejmě. Bez stylu do kina nelez. Toho dne bylo teplo a Liška běhala po městě v růžové midi sukýnce s barokními vzory, bílé krajkované halence, perlovou čelenkou, náušnicemi a náhrdelníkem, bílým svetříkem, protože v kině bývá zima a s béžovou chlupatou vestou. Na nohou měla zlaté boty. Byl to kýč a bylo to fakt dobré, jeden z kolegů Lišce pochválil tu deku a ptal se jak je to s pohodlím. „Je v tom horko jako prase, ale Barbie necítí horko, víš?“ „Hmmm. Jo.“ Odpoledne si Liška sedla v kavárně, kde jí zase nechtěli dát kafe s růžovým tonikem. Nechtějí jí ho dát nikde. On je totiž pomerančový. „Ok, říkejte mu jak chcete a dejte tam co chcete, já to vypiju. Jen ať je to studené a kafe,“ směje se Liška na servírku. Až se sejdou všechny, jdou do kina. V sále je dusno, klimatizace byla puštěná naposled asi před měsícem. Liška zjišťuje, že není Barbie a že horko cítí. Ukrutné. Počáteční scéna horko rozhání, není to film pro malé holky a ten styling a výtvarno Lišku uchvátí (jak mohli proboha po takovém začátku tak zničit konec, proč ta poslední příšerná půl hodina?!). Ve filmu se dovídáme všechno o Barbie a o tom, jaký život má Ken. Kde vlastně bydlí Ken? A jaký je?
Po filmu s kamarádkami probírají jaké to bylo a taky to, jak vypadá ideální žena a co říkali ve filmu. Je krásná, ale ne moc, aby nepoutala nadbytečnou pozornost a nebyla příliš vyzývavá. Taky nesmí brát pozornost ostatním ženám. Je šikovná, ale ne moc, aby nezastínila ostatní. Má kariéru, děti, rodinu, dokonale uklizený dům, vypadá vždycky skvěle, vždycky se usmívá. Je inteligentní, ale ne moc, aby mohla ještě obdivovat Kena. Je silná, ale ne moc, protože pak by byla už příliš zmužnělá (a Kena by nepotřebovala). Je citlivá, ale ne moc, protože to by byla hysterka. Je výřečná, ale ne moc, protože pak Vám z ní praskne hlava. Má kariéru, ale když jí opravdu dosáhne, vyčítají jí, že zanedbává rodinu. Pečuje o děti, ale když je s nimi pořád, tak je puťka, co se nechá živit, protože má přece dělat kariéru. Když nemá děti, tak je kariéristka, která se žene jenom za penězi a mocí.
PŘED ULOVENÍM
No a co teda Ken? Jaký je ideální muž? Pro další vývoj diskuze je důležité znát její účastníky. Liška byla v kině s třemi kamarádkami. Můžeme jim říkat Srnka, Myška a Kuna. Kuna a Srnka jsou nezadané, Myška s Liškou mají dlouhodobý vztah. Což je taky důležité, ty s dlouhodobým vztahem mají trochu pragmatičtější názory a už asi dávno přišly o iluze a romantické představy. Navíc se liší ideální muž v představách, při seznámení a pak ten, který je doma. Myška s Liškou mají podobný pohled a myslí si, že ideál není, musí tam být TO, co dva lidi přitáhne bez ohledu na okolnosti nebo v rozporu s jejich nejlepším úsudkem. Pro dlouhý vztah je pak důležitý hlavně společný pohled na život a životní filozofie než cokoliv jiného. Aby to nebyl hajzl, byl milý, ženu podpořil a pomáhal, sdílel věci třeba jen tím, že vedle sedí a nic neříká, protože i to může být velká podpora. No a hlavně, nesmí být blbej. Když je chytrý, je to skvělé a když je chytřejší než žena, tak je i prostor pro obdiv. K čemu je důležitá barva vlasů? K čemu jsou vůbec vlasy? Není důležitější to, že umí analyzovat věci, situace, předvídat, že vidí za dva rohy? Že se podělí o nejcitlivější věc, o kterou se fakt bojí? Že třeba nechá ženu sáhnout na reprák? (Na reprák a videa se nesahá, ale když je to dovoleno – to je přece více než třeba vlasy!). Vykládá Liška kamarádkám. Ty souhlasí jen částečně. Uráží je, že se nesahá na videa a repráky. Jenže co když je tady zkušenost, že někdo v minulosti reprák zničil, video poškrábal… a pak řekl: „Hmmm, to si spravíš, že?“ A zmizel.
Filmový ideál Kena je asi Johny Depp v Co žere Gilberta Grapea, Gregory Peck v Prázdninách v Římě, Vincent Cassel ve Východních příslibech a nebo Christian Bale v Le Mans ´66 (jaký tam má drzý výraz!).
Ale zpátky k diskuzi. „Muži nejsou, kde se mám seznámit?“ ptá se Srnka.
„Já se seznámila v práci, v obchodě, v letadle, ve vlaku, ve škole, v hospodě…“ vyjmenovává Liška.
„No jo, jenže ty se s nima začneš bavit. Ale o čem?“
„No tak jak se chceš seznámit beze slov? S klukem v letadle jsem mluvila o tom, že sedíme nad křídlem a že je to asi nejhorší místo a jestli se taky bojí, že spadneme. On se ale nebál, protože je pilot (o tom, že je povolání často vymyšlené Liška ví, byla už na party s moderátory z televize, rádia i se zubaři – kdo kdy na party nebo při seznámení řekl: „Jsem finanční úředník?“) a pustil mě k okýnku a kecali jsme o letadlech a letištích, on letěl z Frankfurtu, kde je prý letiště hrozné a já z Amsterdamu, kde je to na první let fakt velké a pak jsme se už neviděli.“
„Pilot. Proč sis nevzala číslo?“
Čímž se dostáváme k dalšímu důležitému bodu toho, jaký je ideální muž. Je krásný, mladý (muži se dožívají průměrně méně než ženy a aby nám dlouho vydržel, je lepší, aby byl tak o 5 let mladší) – jenže který kluk chce mít starou bábu na krku? Lišce bylo letos 35. O 5 let mladší kolega se na ni dívá jako na babičku. V lepší případě takovou divnou tetu s dekou na sobě, o které ta pomýlená chuděra tvrdí, že je to kožichová vesta. Bráno tímto parametrem, muži opravdu nejsou. Ideální muž cestuje do dalekých krajin a je aspoň o hlavu větší, prý abychom k němu mohly vzhlížet a nosit bez obav podpatky. Je tmavovlasý a modrooký. Má sixpack a je svalnatý. Když jde po městě, všichni na něj koukají co je to za krasavce. Je to lev salónů, může mít každou holku, na kterou ukáže. Má dům, dobré auto a nějaký zajímavý koníček nebo několik. Má rád sportovní auta, Hi-Fi, skáče padákem, je horolezec, hraje na kytaru ve vlastní kapele, kreslí, má motorku, drahé hodinky a je centrem veškerého dění. Když se s ním žena objeví ve společnosti, tak na ni všichni koukají jako na tu nejúžasnější bytost, která ulovila JEHO. K tomu všemu jak úžasně vypadá, jak je zajímavý a zajištěný, ještě navíc pere, vaří, uklízí, chce rodinný život, stará se o svoji ženu a chce děti, o které bude pečovat. Zmínila jsem práci? Má dobrou velmi zajímavou práci, pracuje ve vývoji v Hamamatsu Photonics a všechny výdělky dává do společné domácnosti. Možná je pilot. Podniká s něčím fakt cool. Tolik k tomu, jaký je ideální muž před tím, než je uloven a ochočen.
PRVNÍ RANDE
Předně je třeba si říct, jestli je to rande nebo schůzka. Myška s Liškou koukají na kamarádky. Jak jako? Rande je, když čekám vztah a schůzka je pracovní, když domlouváme kšefty, ne? Ne. Rande je, když z toho kouká ideální bezvadný muž. Schůzka, když jdeme ven proto, že by něco mohlo být, ale je dopředu jasné, že to nebude úplně ono a že nejspíš bude jen jedna. Rande má šanci na pokračování. „Hele ale přece nikoho netahám ven, když vím, že to je k ničemu a že nemám zájem, ne? Přece jdu trávit čas s někým, kdo mě aspoň trochu zajímá?“ Ne vždycky, důvod téhle podivnosti se nepodařilo zjistit.
Na prvním rande to má muž těžké. Prý se sluší přinést dárek, říkají Liščiny kamarádky. Měl by být nápaditý, ne úplně levný ale ne úplně drahý. Aha? A holka mu má něco dát? Ne. A jaký má vymyslet dárek, když ji vidí poprvé a ví o ní kulové? Má to být koupená kytka? A to s ní pak budu celý večer chodit a tahat ji? Aby zvadla? Luční kytka nestačí? Může, ale záleží na okolnostech.
Dále je třeba vybrat správný podnik, kde se setkají. Ne úplně nuzný ale ne úplně nóbl, to by se tam dobře necítila. Jde souhlasit s tím, že to není u nikoho z nich doma. Mezi kamarádkami existuje pár historek o tom, když proběhlo rande doma a zpravidla to bylo špatné. Dále je třeba citlivě volit občerstvení. Existuje historka o tom, že druhé rande nenastalo, protože ten hnusný darebák koupil popkorn. Slaný. Vždyť jsou z toho pupínky. Aha! Liška je asi muž. Myslela si, že slaný popkorn by byl nejlepší volba, protože sladký zkazí siluetu a bez příchuti nikdo nejí. Shodou okolností Liška zná i onoho darebáka a tak se ptá jak to bylo s popkornem. „Já se ptal jestli si dá, ona řekla hmmm a že je jí to jedno.“ Ideální muž by měl tedy ještě číst myšlenky. To je vlastně jeho nejdůležitější schopnost. No a platí útratu. Z vyprávění kamarádů bylo zjištěno, že existují holky, které si cíleně koupí to nejdražší z nabídky restaurace. To jim jako není blbé? Proč si nedají něco, na co mají chuť? To nejdražší si přece beru maximálně na firemní večeři, kde platí nějaký vlezlý obchodník a ne někdo, s kým chci nakonec žít, ne? Ne vždycky. Liščiny kamarádky se shodují, že někdy si schválně dají něco levnějšího, na co nemají takovou chuť, protože je jim to vůči muži blbé. Liška má šlechetné kamarádky a je na ně pyšná.
PO ULOVENÍ
Jakmile je ideální muž nastěhován domů, jsou na něj požadavky stále stejné, ALE. Aby měl ty svaly, musí je nějak udržovat. Chodí cvičit. No a nechodí náhodou cvičit moc často? Neměl by být radši doma a pokosit trávu? Má rád sportovní auta, v garáži to vypadá dobře, ale víte kolik stojí servis? Nové přední brzdy na to placaté auto? Letní i zimní sada pneumatik na Polo vychází zhruba stejně jako jedna sada pro některé z aut na litých kolech a těmi litými koly to nebude. A nejezdí muž náhodou zbytečně nebezpečně? Jak Lišku poučil už Milý, otáčkoměr na MG ZS z počátku tisíciletí má červené pole až od 7 tisíc a je to tak proto, aby se využíval celý. Navíc nestačí mít starý reznoucí sedan, ač je to šestivál s legendárními klapkami VIS, které zajišťují unikátní zážitek a čím víc otáček tím větší zrychlení a požitek z jízdy. Aut je třeba mít víc. Myslím, že ideální číslo bylo 10 (lehké malé na okresky, silnější extrémnější na okruh, pohodlné svižné do práce, roadster na kochání, velké rodinné, aby se tam dalo zabalit 10 dětí na týden a ještě pořád zbývalo místo, gétéčko na pohodlné dálkové trasy…). Auta musí někde stát, platit se jim pojistka, servis a pečovat o ně. A jezdit s nimi. Ona by si možná ráda zaletěla do Ománu, jenže půl z potřebného rozpočtu sežral servis, poplatky, benzín a pneumatiky. A víte o tom, že Nissan 350Z je bezporuchový držák, poslední moderní sporťák starého střihu, bez turba a s šestiválcem? A že postupně drahne? Je třeba ho koupit už!
A to jsme ještě nevyjeli z garáže. Když řekne, že se jde projet, tak si partnerka neříká jaký je to ale krásný koníček, ale buďto jede taky a doufá, že přežije a nepoblije se a za odměnu si na konci dá zmrzlinu a nebo nejede a je doma jako na trní, jestli nepřijdou policajti s oznámením, že našli nabourané auto. Slyšet ve 2 v noci „Otevřete, policie“ není nic moc, ač to byl jiný příbuzný a ne vlivem projetí se, kdo tenhle zážitek připravil.
Pak je tady Hi-Fi. „Nevadí ti velké repráky v obýváku?“ sondoval Milý na začátku vztahu. Co by vadily, tvrdila Liška, myslejíc si, že velký reprák je třeba 2x větší než bedničky ze sady Genius Slim Star k počítači. Ne. Velký reprák je Lišce po prsa, když si na něj sedne, tak to vydrží a když se pustí na hlas tak se chvějí stěny. Současné letité repráky by si určitě zasloužily výměnu. Třeba za Nautily 801 od B&W. No tak proč ne, jsou hezké, šikmá plocha nahoře sice znemožňuje umístit tam nějakou ozdobu (kytičku třeba!) ale co už. Z boku opravdu vypadají jako mniši. A jejich první verze je opravdu tvarově inspirovaná tím zvířetem. Tak jo, říká Liška, netušíc, že Nautily stojí okolo 150 tis (ale ještě dneska se k nim dělají repráky! Ty potřebujeme dokoupit taky!). Liška lapá po dechu a jde si pustit hudbu z mobilu. Zvuk je ale strašný. Proč jako nebyla ponechána ve sladké nevědomosti toho, jak vypadá kvalitní zvuk? Mobil a Genius Slim Star bývaly dobré. O Nautilech se jednou za čas prohodí slovo. Postupem času se začínají líbit. Nautily jsou fakt hezké. Elegantní. Co když je nakonec bude chtít i Liška? Říkal někdo něco o Ománu?
Výčet hraček není u konce. Jsou tady hodinky, rybářské pruty, kalkulačky, nářadí a přístroje na všechno. Šroubky. Baterky. Pinzetky na drobné součástky. Elektronika. Všechno jsou to krásné věci, co se hýbou, mají tlačítka, jemnou mechaniku, podsvětlení, když se nahne ruka, rožne se na chvíli displej, dvaadvacátá sekera s unikátním ostřím a patnáctá pistole… jsou toho plné šuplíky a police. Párkrát to ženě ukáže, někdy o něčem z toho nadšeně mluví a ona vůbec netuší o čem ale tváří se, že ví, dělá mu to radost. Časem pochytí, že nejlepší značka kalkulaček je Texas Instruments a že Blackberry Passport byl fakt úžasný nerezový telefon. A pak nadšeně ukáže: „Tady prodávají první telefon Philips Fizz! A támhle jsem našel nové hodinky, jsou to ty Casia, co jsem měl jako malý!“ Následuje technická přednáška o tehdejších hodinkách, o milionu různých typů a o tom, jak složité bylo najít přesně tyhle jenom podle tvaru displeje. Nadšení z jeho nadšení časem střídá otázka: „Zlato a nemáš těch hodinek (možno dosadit libovolnou jinou věc) už dost?“
A pak jsou tady koníčky, které neberou tolik peněz, ale času. Třeba kreslí. Celý den. Navíc se tím i živí, je učitel výtvarky a umělec. Nemá čas jít na brusle, protože obraz je třeba dokončit a je třeba ohodnotit práce studentů. Kamarádky sedí venku. „Petr každý den celý den kreslí, je to krásné, ráda ho u toho sleduju. Je úžasné vidět jak něco tvoří.“ Po 3 letech je Petr stále stejný, ale situace přece jen jiná: „Petr každý den celý den kreslí, je to pěkný opruz, vůbec se mnou nechodí na brusle.“ Petr končí vyměněn. Jeho následovníkem je parašutista. Každý víkend skáče padákem, dobře vypadá, je přátelský a když s ním jde holka městem, všichni se otáčejí. Je to cool. Pak je na světě dítě a padák už není cool vybavení v předsíni, ale krám, který by se měl prodat. Má otec od rodiny každý víkend riskovat život? Neměl by radši malého učit na kole? A není na letišti zbytečně moc holek? „Zlato, co kdybys přestal skákat? Tehdy, před lety na druhém rande jsi naznačil, že o tom uvažuješ.“ Parašutista je nakonec vyměněn.
Ideální ochočený muž je doma, se ženou a dětmi, seká trávu, vyrábí truhlíky, učí děti jezdit na kole, uklízí a vaří. Je rád? Určitě. Kamarád jednou Lišce říkal, že chtěl jít včera cvičit, ale žena mu vysvětlila, že chce o dost více zavařovat broskve a tak ji poslechl. A líbilo se mu to. Žena má totiž vždycky pravdu. A není toho na ni někdy trochu moc?
Proč rovnou nehledáme kluka, který není zpočátku tak oslnivý a chceme je předělávat? Proč když si najdeme lva salonů, tak nám pak vadí, že zůstal stejný, balí holky, kreslí a skáče padákem? A proč jsou hodní kluci sami? Liška má několik svobodných kamarádů a kamarádek a snahu aspoň některé z nich seznámit. Kluci nikdy na návrh neřekli ne. Holky i přes stěžování o nedostatku mužů snahy bortí. Proč jako? A když hledám tu dokonalost, tak nabízím ji taky? Mám sixpack? Dům, auto, kariéru a jsem nejkrásnější na světě? A nemají to s námi muži docela těžké? Neplatí, že žena neví co chce a nedá pokoj, dokud to nedostane? A kolik těch ideálních partnerů, kteří mají taky zájem, za život potkáme? A kolik je na to hledání času? A proč mu prostě neříct, že nežeru popkorn než se upejpat a pak být naštvaná, že to nepoznal? A proč nechytit šanci na seznámení za pačesy a nezkusit jít na rande s klukem, který neodpovídá ideálu ale není trotl? On není ideál, to bude někdo jinej. Jenže kde je někdo jinej?